Vnitřní vzduchem poháněný pěnový filtr do akvária

U každého akvária je potřeba vyřešit filtraci. Princip filtrace je nejen fyzický, tedy zachytávání částic, ale také biologicko-chemický, kdy bakterie mění nebezpečnější látky na méně nebezpečné. Kvalitní filtrace je potřeba nejen kvůli rybám, ale i pro dobrý růst akvarijních rostlin.

Filtry se dají rozdělit podle několika parametrů: vnitřní/vnější volně uložené nebo kanystrové, aerobní anaerobní. Pohon bývá řešen motorkem, který pohání vrtulku nebo vzduchovým kompresorem. U vnitřních kanystrových filtrů je problém, že časem se zanáší a tak klesá jejich průtok, pro vyčistění se musí celé vyndat a pořádně vyprat a tím se zase ničí bakteriální osádka. Mají malý objem filtračního media. Rychlý úzký proud z výtoku filtru, také není většinou ku prospěchu.

Nejen já, ale i staří akvaristé došli k závěru, že není nad molitanový filtr, poháněný vzduchem z kompresoru. Do menších akvárií se hodí molitanové filtry a do větších se pak dá sehnat "modrá pěna". Po různých pokusech jsem tak došel k výrobě vlastních filtrů, které jsou mnohem lepší než běžně prodávané. Zásadní rozdíl oproti prodávaným filtrům je poloměr ohyby, který nesmí být malý. Čili kolínko na trubce filtru je pozvolné nebo třeba i žádné, pokud je trubka rovná, stačí filtr jen trochu naklonit. Optimální průměr trubky je 15-20mm. Trubička, které přivádí vzduch musí být zavedena až dospod filtru, které je zakončená prostým ustřižením.

Vnitřní pěnový vzduchem poháněný zabudovaný filtr

Pořídil jsem nové akvárium s rozměry necelých 110x60x60cm objem přes 300L.

A protože mám ty nejlepší zkušenosti s molitanovým vzduchem poháněným filtrem, samozřejmě jsem takový plánoval i do nového akvária. Ale vzhledem k velikosti, jsem se rozhodl filtr integrovat do akvária. Nebude tak problém s přichycením a samovolným pohybem tak velkého filtru. Plán realizace je tedy následující: k rohu akvária přidělat přepážku, která vytvoří upevnění pro filtrační pěnu a spolu se stěnami akvária další komoru, ve které bude umístěno potrubí pro čerpání vody.

Přepážka má v sobě mezeru, kterou jsem později utěsnil silikonem a nechal jsem tam pouze otvor pro potrubí. Přepážka se musí do akvária přilepit na míru dle šířky pěny, tak aby tam nebyla mezera, ale zároveň molitan na ni nevyvíjel velký tlak, který by ji třeba vylomil. Pro lepší umístění molitanu a pevnost přepážky je mezi velkou přepážkou a stěnou akvária přilepena ještě malá výztuž.

Výsledek je vidět na následujícím obrázku:

Výhoda takovéhoto filtru je opět bezproblémová funkčnost i při skoro žádné údržbě. Jednoduché odsávání nečistot, které se hromadí u filtru. Filtr má v akváriu přesně dané místo, takže nikde nepřekáží a ani ne se pohybuje po akváriu.

Na následujících obrázcích je už vidět sestavený filtr v napuštěném akváriu:


Výkon takového filtru je impozantní, jen je potřeba mít výkonný kompresor, protože s délkou ponořeného potrubí je potřeba větší tlak vzduchu. Detail fotky proudu, který filtrem protéká:

Zprovozněné akvárium s Růžkatcem ponořeným a Kryptokorynou Kalatolistou :

Nejslabší článek vzduchem poháněného filtru je konec trubičky, která vede vzduch do akvária, protože postupně se na jejím okraji usazuje něco jako vodní kamen nebo to možná budou proteiny a trubička se může časem zúžit zhorší se tak výkon filtru, případně se může trubička i ucpat. Proto je potřeba i ji občas vyčistit. Jednou za čas dle obsazení akvária je potřeba i vyprat filtrační hmotu, tu je vždy potřeba prát v odpuštěné vodě z akvária a nikoli v čisté chlorované vodě! V takovém to akváriu pak rybičky a akvarijní rostliny dobře prosperují.

Délku trubky je potřeba vhodně zvolit vzhledem k síle kompresoru, aby dokázal tlak vzduchu dotlačit do potřebné hloubky. Některé slabé vzduchovací motorky by si totiž v mém případě už ani neškrtly. Konec trubky s výtokem z filtru je optimální umístit přesně na rozhraní hladiny.